Iluze expertizy v éře generativní AI
Možná jste se v poslední době přistihli při pocitu, že díky AI zvládáte práci rychleji a s větším přehledem. A možná jste si také všimli, že vám sem tam uteče chyba, kterou byste dříve odhalili. Nejste v tom sami. Nová zpráva z Work AI Institute, na které se podíleli výzkumníci z prestižních univerzit jako Harvard nebo Notre Dame, upozorňuje na zajímavý paradox. Umělá inteligence z nás dělá pracovníky, kteří se cítí chytřejší, ale naše skutečné dovednosti pod povrchem pomalu erodují.
Je to podobné, jako když nastoupily internetové vyhledávače. Lidé si začali plést snadný přístup k informacím se skutečným věděním. U generativní AI je tato iluze ještě silnější. Nástroj nám dává do rukou výstupy, které vypadají profesionálně, ale často je těžké určit, kde končí naše vlastní znalosti a kde začíná práce algoritmu. Problém nastává ve chvíli, kdy si tento rozdíl přestaneme uvědomovat a začneme spoléhat na to, že technologie “ví” věci za nás.
Když si vytváříme kognitivní dluh
Rizika jsou nejvíce patrná v kreativních a znalostních profesích. Všichni známe ten boj s prázdným listem papíru. AI nám umožňuje tento nepříjemný začátek přeskočit a rovnou vygenerovat první návrh. To je sice efektivní, ale zároveň nás to připravuje o ten “špinavý” a časově náročný proces, kdy se s myšlenkami musíme poprat sami. Právě v této fázi, kdy nápady pilujeme a hledáme v nich díry, si k nim budujeme vztah a hluboké porozumění.
Pokud tento proces přeskočíme, naše dovednosti zakrní. Když se pak v zasedačce někdo zeptá na detaily nebo váš návrh zpochybní, budete mít problém si ho obhájit, protože jste si “neoddřeli” cestu k výsledku. Zpráva tomu trefně říká “kognitivní dluh”. Pokud používáme AI záměrně v oblastech, kde už experty jsme, může nám uvolnit ruce. Pokud ji ale používáme jako zkratku tam, kde tápeme, vytváříme si jen falešné sebevědomí a dluh, který nás později dožene.
Past pro nováčky a špatně nastavené firemní cíle
Největší nebezpečí číhá na začínající kolegy. Tradičně se junioři učili řemeslu tím, že dělali “černou práci” – psali jednoduché kódy, připravovali základní marketingové kampaně nebo stavěli analytické modely od nuly. Fungovalo to jako forma učednictví. Pokud ale tyto úkoly převezme AI, nebo je junioři rovnou zadají chatbotovi, nikdy si neosvojí základy, na kterých by mohli později stavět svou kariéru. Chybí jim onen trénink, který je nutný pro postup na seniorské pozice.
Bohužel, lídři firem tomuto problému často nevědomky napomáhají. Velkým varovným signálem je, když se úspěšnost adopce AI měří podle toho, kolikrát zaměstnanec na daný nástroj klikne. V některých firmách jsou tyto metriky dokonce navázány na hodnocení výkonu. To jen motivuje lidi k tomu, aby nástroje používali bezhlavě, místo aby se snažili pochopit jejich skutečnou hodnotu. Cílem by nemělo být “používat AI”, ale zlepšit kvalitu výstupu, spokojenost zákazníka nebo inovace.
Jak se nestát amatérem s AI pohonem
Řešením samozřejmě není přestat AI používat, ale začít ji používat vědomě. Rebecca Hinds, spoluautorka studie, navrhuje tři klíčové otázky, které by si měl položit každý profesionál i manažer, aby se vyhnul pasti povrchní znalosti:
- Co musí zůstat lidské? Identifikujte části své práce, které budují váš úsudek a kreativitu, a braňte se jejich plné automatizaci.
- Kde je AI skutečným parťákem? Používejte AI primárně v oblastech, kterým už rozumíte. Nepoužívejte ji jako zkratku do oborů, o kterých nic nevíte.
- Co vlastně měříme? Přestaňte sledovat frekvenci používání nástrojů a zaměřte se na to, zda technologie skutečně zlepšuje reálné obchodní výsledky.
Zdroj: Business Insider
