Osobní data jako palivo pro lepší rady
V poslední době sledujeme zajímavý posun v tom, jak Google přemýšlí o budoucnosti vyhledávání. Robby Stein, viceprezident pro produkty ve vyhledávání Google, nedávno v podcastu Limitless nastínil vizi, která dává smysl, ale zároveň vyvolává řadu otázek. Podle něj už se uživatelé neptají jen na suchá fakta, ale čím dál častěji hledají rady nebo doporučení. A právě tady narážíme na limit obecného vyhledávače – nezná váš kontext. Google je přesvědčen, že jeho umělá inteligence může být mnohem užitečnější, pokud ji pustíme k našim datům v propojených službách, jako je Gmail, Kalendář nebo Disk.
Představte si to v praxi. Místo toho, aby vám vyhledávač na dotaz “nejlepší běžecké boty” vyhodil obecný žebříček nejprodávanějších modelů, podívá se do vašich dat. Zjistí, jaké značky jste si v minulosti objednali (podle účtenek v mailu), jaké jste řešili reklamace nebo co jste si naplánovali do kalendáře. Odpověď pak nebude generická, ale šitá na míru vašemu vkusu a zvykům. Stein to popisuje jako vizi budoucnosti, kde je asistent skutečně znalý přímo vás, ne jen průměrného uživatele internetu.
Tento přístup už Google postupně zavádí. Dříve jsme znali chatbota Barda, dnes je to Gemini, a ten se stále hlouběji integruje do kancelářských aplikací Google Workspace. Cílem je, aby systém chápal souvislosti napříč vaším digitálním životem – od dokumentů přes fotky až po historii polohy. Zní to jako sen pro efektivitu, ale pro někoho spíše jako noční můra.
Tenká hranice mezi pomocníkem a špehem
Zde se dostáváme k onomu pověstnému “ale”. Čím více dat o nás umělá inteligence nasává, tím více se stírá hranice mezi užitečným asistentem a nástrojem, který působí až příliš vlezle. V článku je trefné přirovnání k fiktivnímu systému ze seriálu, který o hlavní hrdince věděl vše – vařil jí oblíbená jídla a komunikoval s ní jako starý známý. Místo vděku to v ní ale vyvolalo pocit narušení soukromí. Nikdo se jí totiž neptal, jestli chce svá nejniternější data sdílet s nějakým “kolektivním vědomím”.
Riziko, že se technologie stane spíše “děsivou” než užitečnou, je reálné. Pokud se Googlu nepodaří najít správnou rovnováhu, může se stát, že místo nadšení z personalizované rady budeme cítit spíše nepohodlí z toho, co všechno o nás systém ví. Na rozdíl od služeb, kde se vědomě přihlásíte k odběru novinek, je u Googlu stále těžší se tomuto sběru dat vyhnout, protože AI se stává centrálním mozkem všech jeho produktů. Vize je taková, že systém se učí z vašich interakcí a předvídá vaše potřeby dříve, než si je sami uvědomíte.
Google si je tohoto tenkého ledu vědom. Slibuje, že uživatelé budou mít jasno v tom, kdy je odpověď “šitá na míru”. Robby Stein tvrdí, že lidé intuitivně chtějí vědět, kdy dostávají informaci určenou jen pro ně a kdy jde o obecný fakt platný pro všechny. Jako příklad uvádí notifikace na slevy produktů, které jste si v posledních dnech prohlíželi. Je to sice praktické, ale opět to vyžaduje neustálé sledování vaší aktivity napříč různými režimy a zařízeními.
Máme to ještě pod kontrolou?
Dobrou zprávou je, že zatím stále existují páky, jak tento tok dat regulovat. V nastavení Gemini pod položkou “Propojené aplikace” (Connected Apps) můžete určit, ke kterým službám má umělá inteligence přístup. Google také jasně deklaruje, že data sdílená s Gemini podléhají jeho zásadám ochrany soukromí. Je tu ale jeden háček, na který bychom neměli zapomínat – upozornění, že část konverzací mohou číst lidští recenzenti za účelem vylepšování služby. Proto byste do těchto konverzací nikdy neměli vkládat citlivé informace, které byste nechtěli ukázat cizímu člověku.
I když Google tvrdí, že chce být “neuvěřitelně nápomocný”, soukromí se v éře AI stává čím dál více šedou zónou. Je snadné si představit budoucnost, kde bude téměř nemožné rozlišit, co je naše soukromá informace a co je jen další datový bod v obrovské databázi trénující nějaký model. Pro firmy a profesionály to znamená jediné: buďte obezřetní v tom, co do těchto systémů pouštíte. Komfort je sice návykový, ale kontrola nad vlastními daty by měla zůstat prioritou.
Zdroj: TechCrunch
