Co je vlastně umělá inteligence a jak ji poznat v praxi
Umělá inteligence (AI) je systém, který dokáže napodobovat chování, jež považujeme za inteligentní. Učí se z dat a dokáže se přizpůsobovat novým situacím, místo aby pouze slepě vykonávala předem naprogramované příkazy. V praxi to znamená, že AI může rozpoznávat obraz, zvuk, analyzovat texty nebo řídit složité procesy. Rozdíl mezi „chytrým“ a „hloupým“ zařízením je právě v tom, zda využívá AI – například robotický vysavač, který se díky AI vyhne překážkám, nebo chytrý dron, který samostatně sleduje pohyb člověka. Robotika řeší tělo stroje, AI mu dává mozek.
AI už dávno není jen futuristickou vizí. Setkáváme se s ní denně – ať už při vyhledávání na Googlu, doporučování filmů na Netflixu, filtrování spamu v e-mailech nebo při automatickém rozpoznávání SPZ na silnicích. V autoprůmyslu je to například systém sledování jízdních pruhů, který Nissan představil už v roce 2001.
Historie a milníky vývoje umělé inteligence
Počátky AI sahají do 50. let 20. století, kdy se vědci snažili simulovat lidské myšlení pomocí logiky a symbolů. Nadšení ale rychle vystřídal skepticismus a několik „zim“ AI, kdy chyběl dostatečný výpočetní výkon, data a efektivní architektura neuronových sítí. Zásadní zlom nastal až s rozvojem grafických karet, internetu a objevením architektury Transformer v roce 2017. Právě Transformer umožnil AI efektivněji pracovat s obrovským množstvím informací a najít v nich klíčové vzory. Výkon a data se ukázaly jako hlavní motor současného rozvoje AI, která se stále zlepšuje, aniž by bylo nutné zásadně měnit její základní architekturu.
Výhody a rizika AI v každodenním životě
AI dokáže řešit úkoly, které by byly bez ní nemožné. Vědci například navrhli s pomocí AI nové protilátky proti hadímu jedu, které se snadněji vyrábějí i skladují. Samořídící auta díky AI předcházejí nehodám a v některých případech AI doslova zachraňuje životy. V běžném životě je AI největším přínosem pro ty, kteří s ní aktivně spolupracují – například student, který s její pomocí pochopí látku, je na tom lépe než ten, kdo jen kopíruje odpovědi.
Na druhé straně je AI zneužitelná – například k manipulaci lidí pomocí generovaného obsahu, deepfakes nebo podvodných reklam. Zvláště zranitelné jsou starší generace, které mohou snadno naletět na AI generované podvody. AI také dokáže vytvářet zcela absurdní obsah, který je i přesto často vnímán jako reálný.
Etické otázky, trh práce a soukromí
S AI přichází i zásadní etická dilemata. Umělá inteligence umožňuje generovat obsah, který může narušit soukromí – například vytvořit reklamu, kde je použita vaše tvář, hlas nebo myšlenky. Systémy jako Runway AI nebo Midjourney umožňují generovat videa s kýmkoliv na základě jediné fotografie. To znamená ztrátu exkluzivity vlastní identity. Pokud jde o trh práce, nejvíce jsou ohroženy specializované profese, zejména v marketingu. Přesto studie ukazují, že dopad AI na výdělky a pracovní dobu zatím není zásadní. Naopak podnikání je díky AI přístupnější, protože každý má k dispozici „osobního poradce“.
Dalším tématem je sledování a ochrana soukromí. AI dnes dokáže z fotografie určit, kde byla pořízena, i bez metadat – například díky typickým znakům krajiny, dopravnímu značení nebo stylu vozidel. To má dopady na každého, kdo sdílí fotky na sociálních sítích.
Ekologické dopady a otázka nerovností
AI je energeticky náročná, vyžaduje obrovské množství elektřiny a vody na chlazení serverů. Datová centra často vznikají v zemích, které z AI nejvíce profitují, a ekologické dopady tak pociťují především tyto státy. Těžba vzácných kovů pro technologie zatěžuje zase chudší země. Na druhou stranu AI zpřístupňuje znalosti a služby širší veřejnosti, což může pomoci zejména střední třídě a vytvořit nové pracovní příležitosti.
Jak se AI učí a proč někdy chybuje
AI se učí na základě obrovského množství dat a jednoduchých úkolů, které jí výzkumníci zadají. Například jazykové modely se učí předpovídat nejpravděpodobnější další slovo v textu. Učení je postupné, AI hledá v datech vzory a zákonitosti, protože nemůže jednoduše memorovat všechno. Nové modely, tzv. „uvažující modely“, nutí AI o problému přemýšlet a vést interní monolog, což zvyšuje přesnost odpovědí, ale i nároky na výkon.
Chyby AI – například když vygeneruje postavě šest prstů – jsou často úsměvné, ale v kritických aplikacích, jako je zdravotnictví nebo automobilový průmysl, mohou být nebezpečné. Většinou však nejde o chybu samotné AI, ale o špatné rozhodnutí vývojáře nebo omezení použité technologie. Příkladem je rozhodnutí Tesly používat pouze kamery bez pokročilých senzorů, což může vést k fatálním omylům v rozpoznávání situací.
Autonomie AI a obavy z „vzpouření strojů“
Přestože AI v některých úlohách překonává člověka, není autonomní. Čeká na pokyn, sama od sebe nic neudělá. Pokud jí je svěřena autonomie, je velmi omezená a pod kontrolou. AI, jak ji známe dnes, nemá schopnost měnit sama sebe nebo jednat nezávisle na člověku. Obavy z toho, že by se AI obrátila proti lidem, jsou proto podle Filipa Siváka přehnané. AI je navržena tak, aby předpovídala další slovo nebo akci, nikoli aby se sama rozhodovala o svém osudu.
Zdroje: ROMEA.cz