Prezident vs. vláda. Jak to vidí AI?

Lubomír Černý · 2026-06-26

Spotřeba piva v Česku padá na historické minimum a s ní ubývá i hospodských debat, kde se odjakživa tříbily politické názory. Část lidí se proto začíná ptát umělé inteligence. Vyzkoušel jsem to. Pěti nástrojům jsem položil stejnou otázku o sporu prezidenta s vládou kvůli cestě do Ankary. Výsledek se ale měnil podle toho, jak jsem se ptal a jaký model jsem zvolil.

Ještě donedávna platilo okřídlené, že se v Česku politika dělá u piva. Hospoda byla místo, kde se po práci probíraly volby, vláda i sousedovo nové auto, a kde si člověk otestoval svůj názor proti názoru ostatních. Jenže těch debat ubývá. Domácí spotřeba piva loni klesla na historické minimum 121 litrů na obyvatele a hlavně, v hospodách a restauracích se dnes vypije už jen 28 procent piva. Ještě před patnácti lety to byla víc než polovina. Lidé pijí méně, chodí méně do hospod a část tradičních debat se přesouvá jinam.

Jedno z míst, kam se přesouvají, je překvapivě umělá inteligence. Stále víc lidí se generativních nástrojů neptá jen na recept nebo na shrnutí dlouhého textu, ale i na to, co si mají myslet o aktuálních tématech. A to je z mého pohledu nový a docela zásadní posun. Tam, kde dřív názor formoval hospodský stůl, dnes formuje odpověď chatbota.

Jak vznikl můj malý experiment

Tak jsem se rozhodl to otestovat na aktuálním sporu mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše o to, kdo má reprezentovat Česko na červencovém summitu NATO v Ankaře. Vláda rozhodla, že delegaci povede premiér s ministry zahraničí a obrany a s prezidentem v ní nepočítá. Pavel se obrátil na Ústavní soud s kompetenční žalobou a ten předběžným opatřením uložil vládě, aby jeho účast zajistila. O samotném rozsahu pravomocí ale soud rozhodne až za několik měsíců. Vláda argumentuje tím, že za zahraniční politiku nese odpovědnost kabinet. Prezident se opírá o ústavní zvyklost a o to, že stát navenek zastupuje hlava státu.

Položil jsem postupně stejnou otázku pěti nástrojům. Byly to Claude, ChatGPT, Gemini, Perplexity a Microsoft Copilot. Vždy jsem volil ty nejsilnější přemýšlecí modely, ne rychlé varianty. To je důležité, k tomu se ještě dostanu. Zeptal jsem se prostě, jak by ten spor objektivně zhodnotily.

V prvním kole získala vláda svůj jediný bod

V prvním kole, kdy jsem chtěl jen objektivní zhodnocení, vyšel poměr zhruba 3:1 ve prospěch prezidenta. Kdybych měl jednotlivé nástroje představit, jako by to byly živé osoby u toho pomyslného stolu, vypadalo by to nějak takto.

Claude se choval jako opatrný právník. Odmítl korunovat vítěze dřív, než padne verdikt, a připomněl, že každé silné tvrzení o tom, kdo má pravdu, je zatím spíš politický postoj než ústavní fakt.

Gemini rozdělil spor na dvě roviny. Vláda má podle něj pravdu v obsahu politiky, prezident zase ve formě, tedy v tom, že hlavu státu nelze jen tak vyškrtnout z reprezentace.

Copilot hrál diplomata. Označil spor za prohru obou stran, ale dodal, že v krátkodobém obrazu působí silněji prezident.

Perplexity jako jediný odmítl zvednout ruku pro kohokoli. Konstatoval, že obě strany mají částečně legitimní argumenty a že hlavním problémem je zbytečná eskalace.

A pak tu byl ChatGPT, jediný, kdo se v prvním kole přiklonil k vládě. Tvrdil, že odpovědnost za zahraniční politiku nese kabinet, a proto právně nahrává spíš vláda.

Druhé kolo s nastudováním ústavy

Pak jsem položil otázku jinak. Požádal jsem každý nástroj, aby si nastudoval ústavu, vzal v potaz třicet let praxe, kdy se summitů NATO účastnili všichni prezidenti, a teprve potom mi řekl, na kterou stranu se přiklání a proč.

Výsledek byl 5:0 pro prezidenta. Ve smyslu té otázky, kterou jsem položil, tedy ke které straně se kloní, se všech pět nástrojů přiklonilo k prezidentovu právu na summitu být. Včetně ChatGPT, který svůj původní názor po přečtení ústavy otočil.

Stojí za to dodat upřímnou poznámku k přesnosti. Většina nástrojů spor rozdělila podobně jako Gemini. Silnější nárok určovat obsah zahraniční politiky přiznaly vládě, silnější nárok fyzicky být u toho a zastupovat stát navenek přiznaly prezidentovi. Není to tedy plné vítězství na všech frontách. Je to spíš shoda na tom, že hlavu státu z reprezentace vyškrtnout nelze.

Nejzajímavější zjištění se neskrývá ve výsledku

Kdyby šlo jen o to, kdo vyhrál, byl by to slabý článek. Odpověď se zásadně měnila podle toho, jak jsem se ptal a jaký model jsem zvolil.

Vyzkoušel jsem totiž i rychlé modely, tedy ty levné a okamžité varianty, které většina lidí používá zdarma a které odpovídají bez delšího přemýšlení. S nimi vyhrála vláda na plné čáře. Teprve když jsem zapnul nejsilnější přemýšlecí modely a nechal nástroje nad problémem skutečně uvažovat, převážila strana prezidenta.

To je z mého pohledu mnohem důležitější než samotný verdikt. Umělá inteligence tu nefunguje jako věštírna, která zjeví pravdu. Funguje spíš jako zrcadlo, jehož obraz se mění podle toho, jak kvalitní model zvolíte a jak přesně se zeptáte. První líbivá odpověď rychlého modelu a závěr modelu, který dostal čas se zamyslet, mohou klidně stát na opačných stranách. A přitom jde o stejnou otázku a stejná fakta.

Co si z toho odnést

Jako člověk, který firmám radí s nasazením AI, na tom vidím dvě věci, které platí daleko za hranice jednoho ústavního sporu.

První. Pokud si lidé začínají u umělé inteligence tvořit politické a hodnotové názory, hodně záleží na tom, jaký nástroj a jakou jeho verzi mají po ruce. Bezplatný rychlý model a placený přemýšlecí model nejsou totéž. Kdo se spokojí s první rychlou odpovědí, dostane často jen povrchní obraz.

Druhá. Spoléhat na jediný nástroj je riziko. Kdybych se v prvním kole zeptal jen ChatGPT, odešel bych s přesvědčením, že pravdu má vláda. Kdybych se zeptal jen Perplexity, odešel bych bez názoru. Teprve porovnání více nástrojů a hlavně lepší zadání mi daly plastičtější obraz. Pro firmu i pro jednotlivce z toho plyne stejné ponaučení. AI gramotnost dnes neznamená jen umět napsat dotaz, ale umět odpověď zařadit, zpochybnit a ověřit z více stran.

A protože si neodpustím malé rýpnutí na závěr. Pokud byl ten spor o Ankaru nakonec tak jednoznačný, jak ho viděly přemýšlecí modely, možná by příště stačilo, aby se někdo z vlády zeptal i obyčejného bezplatného nástroje, třeba Perplexity nebo ChatGPT, a část téhle šaškárny se mohla ušetřit. Sluší se ovšem dodat, že kdyby si vláda otevřela jen rychlý model, utvrdila by se v tom, že má pravdu. Což možná nejlépe ukazuje, proč je dobré nedat jen na první odpověď, kterou nám umělá inteligence nabídne.

Zdroje

Spotřeba piva: Český svaz pivovarů a sladoven, Statistika a my, ČSÚ